Pár fotek z Laponska
June 1st, 2011
Poslední dobou svůj blog dosti zanedbávám….ja vím…stydím se…jsem děsná…napravím to…až bude čas…no, třeba i chuť…ne, že by poslední dobou nebylo o čem psát…třeba před týdnem jsme se vrátili z Madeiry…. Ale určitou činnost už jsem vyvinula. Naskenovala jsem pár fotek z Laponska, kde jsem byla před…..hm, hm… čéče….2004 to bylo?…No, prostě už doba…ale kdo si počká, ten se dočká. A tak já vím, není jich mnoho, ale aspoň něco ne? Takže na ně můžete mrknout tady, tady a tady.
To, o čem chci dnes psát, se mi stalo již v září. Ale tak nějak nebyl čas a možná ani chuť tuto, z dnešního pohledu již komickou, story sepsat. Takže Ríšo, aby sis zase nestěžoval, že nemáš co číst, tak tady své dlouhodobé mlčení napravuji. Mimochodem, poslouchám nové CD od Whitney Houston a je skvělé, všem doporučuji.
Tedy kromě toho, že léto je nejspíš nenávratně v tahu, tak jsem opět začala navštěvovat kurzy německého jazyka. Za těmi jezdím do Düsseldorfu, protože v Langenfeldu kurzy pro mou úroveň nevedou. Musím říct, že za celé ty dva roky v Regensburgu jsem měla možnost poznat mnoho učitelů a jsem vlastně jakýsi profi-student, kterého jen tak něco resp. někdo nepřekvapí. Ale ouha!
Všem vám chci sdělit, že druhý pokus upéct perník, tentokráte se správným množstvím mléka, se zdařil na jedničku. Perníček byl voňavoučký, křehkoučký a chutňoučký. Ovšem pouze do doby, než jsem ho po vychládnutí položila na nové dřevěné prkénko, zabalila do utěrky a vložila do igelitky. Poté totiž načuchnul dřevem a chutná poněkud podivně. Nádech dřevnatiny přebije pouze marmeláda či med. Takže perník už upéct umíme, na skladování bude potřeba zapracovat. V podstatě mě omlouvá to, že téměř všechny mé výrobky skončily v koši. Tudíž bylo skladování snadné a jasné a nebylo možné se správně zaškolit. 
Už utekla spousta vody od mé poslední marné snahy úpéct něco mňamkoidního na zub a tak jsem si řekla, že dnešek je ten správný den, se do toho opět pustit. Navíc máme přeci novou troubu a není tudíž důvod k obavám. Rychle do toho a půl je hotovo! Jó, to byl zase boj. Budu se muset poptat v klubu Pejska a Kočičky jestli nepřibírají nový členy.
Tato zpráva je jen krátká a informuje o jakéms-takéms dokončení nové kanceláře. Konečně jsme se totiž dostali k naší ikeácké židli, která nám původně nebyla doručena. Byl to boj, ale odvážnému štěstí přeje a vytrvalému ještě víc. Na fotky se můžete opět podívat u nás v 
Hned z rána se dostavil Ferda (nezasvěcení ať ráčí hodit oko 
Dva roky v Regensburgu uběhly jako voda. Až se mi to ani nechce věřit. Nebudu to prodlužovat, slz už bylo dost. Takže zkrátka a dobře, Regensburgu sbohem, vzpomínej na mě v dobrém. Hezký, se mi to dokonce i trošku rýmuje.
Tak já už vážně nevím co s tím. Boj s větrnými mlýny by byl ve srovnání s pečením mnohem snazší a bezpochyby i úspěšnější. Upéct nějakou dobrotu se pokouším, zpočátku i s Lubošem, v podstatě již něco přes rok. Bohužel zatím marně.