Náš byteček v Langenfeldu
V pondělí jsme se přestěhovali do Langenfeldu. Stěhování proběhlo velmi akčním stylem, ve smyslu ŽAVES (pro neználky žádný velký sra.í). Přišel chlap, dotáhl krabice, ukázal princip skládání krabic, mě poslal balit do kuchyně, on s Lubošem si to nahrnul do ložnice. Zatímco já jsem pěkně a pečlivě naplnila dvě krabice věcma z kuchyně, Luboš a Harry Šoumen zvládli během chvilky naházet do krabic páté přes deváté, což jsem naštěstí zjistila až v Langenfeldu, kdy jsem hledala tu tam a tu ono.
Doteď ale Harryho Šoumena podezřívám, že dobře věděl, co dělá, když mě od hlavního místa činu distancoval. Možná byl chytřejší než vypadal a tušil, že v mé přítomnosti by tímto způsobem rozhodně nezabalil! Nebudu to rozpytvávat, ale musím zmínit, že při rozbalení některých krabic jsem málem zkolabovala. Aspoň trošku zamyšlení by neuškodilo!
Poté co jsme dorazili do Langenfeldu, jsme si byli převzít klíče od bytu. Při té příležitosti jsme měli projít byt a zjištěné závady nahlásit chlápkovi s klíčema. Ten měl následně zajistit opravu. Už dlouho jsem se ale nesetkala s takovým blbem. No posuďte sami podle krátkého dialogu:
(MY): “Prosím Vás, některý okenní kliky jsou pokřivený, zřejmě jak je někdo rval opačným směrem než měl.”
(BLB): ” A fungujou?”
: “To sice jo, ale je jen otázka času, kdy se pokazí úplně. Už teď vypadají, že jsou chvilku před smrtí.”
: “Takže fungujou, vo co vám de? Nechte to tak bejt.”
: “Prosím Vás a ty popraskaný spáry mezi kachličkama v rozích ve všech místnostech. Ty nám spravíte?”
: “To je tím, jak se dům usazuje, to je normální.”
: “Takovýto lochny skoro jako od hlodavců, že jsou normální?”
: “Jo to je normální, za to my nemůžeme, že si dům sedá.”
: “A prosím Vás, tady ta kachlička u vany je asi propálená cigaretou.”
: ” Hm, na to něco položte, něco čím to zakryjete.”
: “Prosím Vás, ten náš záchod se podezřele kymácí, můžeme ho vůbec používat?”
: “Jo, ten můžete používat, ale opatrně. Na ten vám někoho časem pošlu.”
: “Ó děkujeme Veliký, čím jsme si toto dobrodinní zasloužili?”
No, uznejte sami, BLB jak vyšitej.
Minulý týden se u nás zastavil člověk na ten záchod (říkejme mu třeba Ferda). Po jeho obhlédnutí nám ho zakázal používat úplně, protože by mohl rupnout. No paráda, ještě to by nám tak chybělo. Hlavně, že nám mistr BLB NA ENTOU řekl, že ho používat můžeme. Záchod by prdl a on by řekl, že jsme si to způsobili sami a musíme si zařídit i opravu.
Ferda si dále prohlédl okna a zjistil, že je bude potřeba všechny opravit, protože milá okna nesedí tak, jak by měla. Takže nejen kliky jsou špatný, ale i celý okna. A to už vůbec nemluvím o dveřích, který nelze zavřít/dovřít nebo o klíčích, který jsou určitě schopny nějaký dveře zamknout, ale naše to bohužel nejsou.
Ferdy jsme se znovu optali na ty díry mezi spárama, protože narozdíl od BLBA byl milej a ve svém oboru se vyznal. Ferda nám sice potvrdil, že se dům usazuje a takové díry se občas mohou objevit, ale kdyby to bylo pořádně udělaný, tak by tam nebyly jednak díry jako vrata a druhak by nebyly skoro po celé stěně a v každé místnosti. Ferda slíbil, že se šéfa znovu zeptá na tu jejich opravu, ale předem nás upozornil, že je to drahá záležitost a že by to nemuselo projít. Vzhledem k tomu, že jeho šéf je mistr namachrovanej BLB, tak byla odpověď předem jasná. No, za pokus to stálo.
Aby toho nebylo málo a vše levou zadní zvládnutelné, přiřadila se k položkám “problematické” objednávka ložnice. Samotný výběr postele a nábytku byl v klidu, ve studiu se nám hned na první pohled jedna kombinace zalíbila. Sepsala se objednávka, domluvily detaily a mohlo se jít domů s pocitem dobře odvedené práce. Jaké však bylo naše překvapení a v mém případě i zklamání, když nám prodejce po třech dnech volal, že firma od které ložnice berou, už tento typ nevyrábí a máme si přijít vybrat jinou. Jak nevyrábí, co to je za blbost? Tak proč ji tam mají krucipísek vystavenou a lákají na ni zbytečně zákazníky? Upřímně, byla jsem pekelně naštvaná, protože já chtěla jen tu jednu ložnici a žádná jiná mě nezajímala.
Strategie “věnovat” nám poslední kousek vystavené ložnice ze studia bohužel nevyšla, protože nám ta jejich obrovitanánská skříň do pokoje nevešla, a tak nám opravdu nezbývalo nic jiného než se vypravit “na lov” znovu.
Jak už to tak ale bývá, každé zlo je pro něco dobré. Zkráceně, nová ložnice bude hodně podobná té staré a navíc bude o 1000 euro levnější. To už se vyplatí ne? Ještě dva takové telefonáty od prodejce a máme ložnici zadarmo. 
Poslední zprávou tohoto dne je, že kromě toho, že leje jako z konve na moje čerstvě umytý okna, tý jo to jsou ale minimálně tři konve a pořádný, tak nám včera namontovali novou kuchyňskou linku. Nemůžu se na ni vynadívat. Je skvělá a minimálně nejlepší v celém Německu.
Mimochodem, všechny fotky z našeho langendfeldského bytu, včetně nové kuchyně, najdete u nás v galerii a tedy tady.
Málem bych zapoměla, sehnali jsme držáček na ručníky ve tvaru soba. Má sobí hlavu a sobí parůžky a je úplně bombovej a naši sobi ho milují a hned ho přijali do rodiny. A je úplně stejně super jako naše nová kuchyně. 
Tak a úplně na závěr, zítra nám přivezou kancelářský nábytek a přijdou opravit konečně ty okna, dveře, kliky a záchod. To bude teda tóčo! 
A teď zalízám do spacáku a jdu strávit další noc na nepohodlném lehátku. Jak já už se těším na naše skvělé, nové, zdravé matrace a rošty, a vůbec na celou ložnici, to byste nevěřili. A když už jsme u těch stížností. Pořádný zrcadlo by taky bodlo. Haló, slyší mě někdo? Zrcadlo! 