Jak jsme strávili letošní Velikonoce aneb svatební cesta na Kanárské ostrovy (1. část)
Od svatby uplynulo už tři čtvrtě roku a my jsme stále ještě neměli čas na svatební cestu. Někdy ke konci února, když už nás přestávalo bavit mrazivé zimní regensburské počasí, jsme se rozhodli, že nadešel ten pravý čas pro “splnění” naší povinnosti. S výběrem jsme neotáleli a hned druhý den jsme stáli ve dveřích cestovní agentury. O místě naší dovolené jsme neměli žádnou velkou představu. Chtěli jsme hlavně, aby nám tam bylo teplo.
Možností bylo zpočátku poměrně hodně, Keňa, Seychely, Dominikánská republika, Thajsko, Srí Lanka a tak dále. Problémem těchto exotických zemí je, v mnoha případech, častý výskyt onemocnění, před kterými se dá (a občas musí) chránit jen očkováním. Na obíhání doktorů kvůli očkování jsme neměli čas (ani chuť). Chtěli jsme jet co nejdříve. Nejlépe už zítra 
Ani malárie není v těchto zemích výjimkou. Z doslechu jsem slyšela, že lidé snášejí antimalarika poměrně špatně. Žaludeční nevolnost není jediným vedlejším účinkem těchto léků. Proto jsme zvolili Kanárské ostrovy, konkrétně Lanzarote, zemi stejně exotickou, ale žádné očkování či preventivní konzumaci léků nevyžadující.
Jak by se dalo Lanzarote nejlépe charakterizovat? Je to takový malý sopečný ostrůvek (sopka kam až člověčí oko dohlédne), ležící v Atlantickém oceánu. Někdy dříve (kdo by si přesně pamatoval datum, co takhle 18. století?) tyto sopky soptily o sto šest a způsobily téměř vylidnění ostrova. Sopečné běsnění taky zničilo celou místní vegetaci. Průvodce odborně uvádí, že šlo o katastrofickou vulkanickou erupci. V dnešní době je ostrov z velké části pokrytý ztuhlou lávou. To znamená, že tu vážně není možné pěstovat králíky. Leda, že by žrali palmy 
Pro ty co nepochopili vtip, králíci přece žerou trávu ne? A té je tady jak šafránu. Během sopečné činnosti se zvětšila i velikost ostrova a to tak, že tekutá a velmi horká láva (800-1000 °C) natekla v mohutných proudech do moře. Tady se rychle ochladila, ztuhla a tím vytvořila další kousek pevniny. Tohle bych za negativní výsledek nepovažovala, právě naopak
A co jsem během pobytu zjistila já? Na Lanzarote hodně fouká vítr 
Někomu to třeba nevadí (místním obyvatelům a Lubošovi). Za sebe musím říct, že kdybych si do kufru místo jedněch letních šatiček (které jsem vůbec nevyužila) přibalila jedny úplně malilinký rukavičky a čepičku, tak jsem spokojená jako želva. Luboš by určitě poznamenal, že jsem psycho, a že je mi zima pořád. Určitě by taky dodal, že kdybych mohla tak spím v teplých ponožkách i v létě, což je pravda. Jenže já nemůžu, neboť mi to bylo zakázáno. No tak já teda nevím. Ať si to každý s tím větrem a teplem na Lanzarote přebere jak chce 
Dále jsem ještě vysledovala, že počasí je na ostrově velmi proměnlivé a nevyzpytatelné. I když to ráno vypadalo na déšť, tak to ještě neznamenalo, že jsme se do dvou hodin nepekli jako makrely na grilu. Platilo to i naopak. Ráno pařák a pak prudké ochlazení (a zase by se hodily ty rukavice). Ve většině případů si tady počasí jede podle vlastního režimu a je mu úplně jedno jaké předpovědi jsou hlášeny na BBC, CNN a kdo ví kde ještě. Zrovna dnes mělo být sluníčko s občasným mráčkem a co myslíte? No jasně, je pod mrakem a fouká vítr. Překvápko A tak je to tu každý den.
Poslední věc, kterou ještě zmíním v této části je teplota oceánu, jeho příliv a odliv. Byla jsem v něm za celou dobu jen jednou. Zrovna to děsně peklo a člověk jen těžko odolá pohádkovému prostředí Playa de Papagayo, o které se zmíním detailněji později. Kosti jsem měla zmrzlé skrz naskrz. Co kosti, já byla zmrzlá prakticky celá. V té chvíli jsem měla pocit, že mě pokrývá ledová vrstva a že se proměňuji v kostku ledu. Nicméně, jsem přežila. A se mnou i další otužilci, kteří se ve vodě rochnili mnohem déle a častěji než já
Příliv a odliv oceánu je taky kapitola sama pro sebe. Jeden den je příliv ráno a druhý den večer. A když bude mít oceán náladu, tak se vám může jednoho dne stát, že přijdete na pláž už vůbec nenajdete lehátka, slunečníky a ani tu černošku, která dennodenně sedí na kamenné zídce a živí se pletením copánků Přílivu a odlivu jsem tedy na kloub nepřišla. Sledovala jsem ho každý den, dělala si poznámky, pozorovala noční oblohu a propočítávala postavení hvězd (ne, ani tentokrát mi k ničemu nebyly derivace a integrály, které jsem do sebe musela nabušit v prvním semestru na VŠ). Vše bylo marné. Tajemství bude muset rozlousknout někdo jiný.
P.S. Všechny fotky z dovolené lze omrknout tady.