To, o čem chci dnes psát, se mi stalo již v září. Ale tak nějak nebyl čas a možná ani chuť tuto, z dnešního pohledu již komickou, story sepsat. Takže Ríšo, aby sis zase nestěžoval, že nemáš co číst, tak tady své dlouhodobé mlčení napravuji. Mimochodem, poslouchám nové CD od Whitney Houston a je skvělé, všem doporučuji.
Tedy kromě toho, že léto je nejspíš nenávratně v tahu, tak jsem opět začala navštěvovat kurzy německého jazyka. Za těmi jezdím do Düsseldorfu, protože v Langenfeldu kurzy pro mou úroveň nevedou. Musím říct, že za celé ty dva roky v Regensburgu jsem měla možnost poznat mnoho učitelů a jsem vlastně jakýsi profi-student, kterého jen tak něco resp. někdo nepřekvapí. Ale ouha!
Všem vám chci sdělit, že druhý pokus upéct perník, tentokráte se správným množstvím mléka, se zdařil na jedničku. Perníček byl voňavoučký, křehkoučký a chutňoučký. Ovšem pouze do doby, než jsem ho po vychládnutí položila na nové dřevěné prkénko, zabalila do utěrky a vložila do igelitky. Poté totiž načuchnul dřevem a chutná poněkud podivně. Nádech dřevnatiny přebije pouze marmeláda či med. Takže perník už upéct umíme, na skladování bude potřeba zapracovat. V podstatě mě omlouvá to, že téměř všechny mé výrobky skončily v koši. Tudíž bylo skladování snadné a jasné a nebylo možné se správně zaškolit. 
Už utekla spousta vody od mé poslední marné snahy úpéct něco mňamkoidního na zub a tak jsem si řekla, že dnešek je ten správný den, se do toho opět pustit. Navíc máme přeci novou troubu a není tudíž důvod k obavám. Rychle do toho a půl je hotovo! Jó, to byl zase boj. Budu se muset poptat v klubu Pejska a Kočičky jestli nepřibírají nový členy.
Tato zpráva je jen krátká a informuje o jakéms-takéms dokončení nové kanceláře. Konečně jsme se totiž dostali k naší ikeácké židli, která nám původně nebyla doručena. Byl to boj, ale odvážnému štěstí přeje a vytrvalému ještě víc. Na fotky se můžete opět podívat u nás v galerii. A aby to nebylo nudné, tak vyhlašuji soutěž. Na posledních dvou fotkách jsou vidět poněkud prázdnější stěny a my si úplně nevíme rady, jak je oživit či doplnit, aby nebyly tak holé a smutné. A jaká je cena pro vítěze? Hm, snad cena dohodou?
Hned z rána se dostavil Ferda (nezasvěcení ať ráčí hodit oko sem), aby nám opravil okna, záchod a nedovírající dveře. No, když tak teď na Ferdu koukám, řekla bych, že v Hollywoodu by se jistě neztratil. Goorge Clooney a jemu podobní sympaťáci můžou být rádi, že Ferda není ambiciózní a dělá to, co dělá. Ale zpět k opravám.
V pondělí jsme se přestěhovali do Langenfeldu. Stěhování proběhlo velmi akčním stylem, ve smyslu ŽAVES (pro neználky žádný velký sra.í). Přišel chlap, dotáhl krabice, ukázal princip skládání krabic, mě poslal balit do kuchyně, on s Lubošem si to nahrnul do ložnice. Zatímco já jsem pěkně a pečlivě naplnila dvě krabice věcma z kuchyně, Luboš a Harry Šoumen zvládli během chvilky naházet do krabic páté přes deváté, což jsem naštěstí zjistila až v Langenfeldu, kdy jsem hledala tu tam a tu ono.
Dva roky v Regensburgu uběhly jako voda. Až se mi to ani nechce věřit. Nebudu to prodlužovat, slz už bylo dost. Takže zkrátka a dobře, Regensburgu sbohem, vzpomínej na mě v dobrém. Hezký, se mi to dokonce i trošku rýmuje.
Tak já už vážně nevím co s tím. Boj s větrnými mlýny by byl ve srovnání s pečením mnohem snazší a bezpochyby i úspěšnější. Upéct nějakou dobrotu se pokouším, zpočátku i s Lubošem, v podstatě již něco přes rok. Bohužel zatím marně.
Svátky mám ráda, ale protože se mi již několikrát (vždy?) stalo, že se dozvím jako poslední nebo jen čirou náhodou, že zítra či pozítří nemusím do práce, z důvodu nějakého státního svátku, tak jsem se rozhodla udělat si nyní takový malý přehled, který by se mohl hodit i někomu jinému, v případě, že se chystá do Bavorska a o svátcích taktéž nemá ani tucha. Uf, to byla dlouhá věta. V Německu by mi za ni pogratulovali. Ovšem v Čechách? No, kdyžtak si tam někam vložte interpunkce a jiná dělítka a mezírky podle libosti.